Stavba: -stv(í)/-ctv(í)/-tv(í). Varianty osvětluje následující odstavec, (í) reprezentuje soubor koncovek vzoru stavení.

Jde o dvě formální varianty slovotvorného sufixu téže funkce: základní varianta -ství se připíná ke kmenům většiny substantiv (člen → člen-ství, soused → soused-ství, vítěz → vítěz-ství, malíř → malíř-ství, dít-ě → dět-ství, škol-a → škol-ství), varianta -tví, resp. -ctví (kde c vytváří morfematický uzel, neboť patří k základu i k sufixu) se připíná ke kmenům k základům substantiv zakončených na k nebo c (vlastník → vlastnic-tví, dědic → dědic-tví). V mechanicky vydělené variantě -tví lze vidět výslovnostně zjednodušenou základní sufixální variantu -ství: *vlastnic-ství → vlastnic-tví, *dědic-ství → dědic-tví. Některá z těchto substantiv mají formální oporu v adjektivech na -ský, např. strejcovství (← strejc : strejcovský).

Většinu názvů se sufixem -ství/-(c)tví lze pokládat za odvozená od substantiv (viz příklady výše). U některých z nich však jejich derivační historie není jasná a průhledná, a lze proto počítat s motivací vícero slovy základovými: zahradnictví může být motivováno jak substantivem zahradník, tak substantivem zahrada nebo adjektivem zahradní; porodnictví má významový vztah ke slovům porod, porodit, porodník, porodnice, z hlediska fundace má však nejblíže k substantivu porodník, a na základě tohoto formálního vztahu se pak také vyděluje sufix -tví.

Nemnohé názvy se sufixem -ství/-(c)tví jsou jasná deadjektiva: bohat-ý → bohat-ství, těhotn-á → těhoten-ství, zoufal-ý → zoufal-ství. Výjimečně se vyskytne i derivát od číslovky: prvn-í → prven-ství

Nehledě na jejich konkrétní derivační historii, lze mezi názvy se sufixem -ství/-(c)tví rozlišit řadu kategoriálních významů: (1) názvy fyzické či duševní vlastnosti individuálních osob (těhotenství; pokrytectví); některé z obecně pojatých vlastností se specificky vztahují na způsob chování či rys charakteru (hulvátství, mrhačství, skrblictví, strejcovství, sudičství), jiné na charakteristiky související s příslušností k národu či etniku (češství, germánství) apod.; (2) názvy společenských stavů v širokém slova smyslu (včetně mezilidských vztahů, např. (jejich) spojenectví, přátelství) přisuzovaných společenským skupinám či vrstvám nebo názvy stavů individuí plynoucí ze společenského postavení či sociální funkce, event. jiných okolností (otroctví, manželství, předsednictví, dětství); (3) názvy profesních odvětí a řemesel (školství, zdravotnictví, hutnictví); (4) názvy (profesních, zájmových a jiných) činností a činnostních stavů (herectví, tábornictví, výtržnictví, dobrodružství); (5) názvy obchodů a míst poskytujících služby (papírnictví, závoznictví); (6) názvy institucí a jejich sídel (velvyslanectví, arcibiskupství, zastupitelství).

Ojedinělé jsou: (7) názvy druhu státního útvaru (království ), (8) názvy míst (panství, prostranství, sousedství), (9) název nemoci (malomocenství), (10) jiné názvy, vztahující se na různé abstraktní či „poloabstraktní“ jevy: bohatství, dědictví, dějství, dobrodružství, květenství, mistrovství, množství, podobenství, plodenství, prostřednictví, příslušenství, skupenství, tajemství.

Některé deriváty se sufixem -ství-/(c)tví mají více významů. Např. arcibiskupství je společenský stav, úřad, jeho sídlo, event. i území jím spravované. Název mistrovství má především speciální lexikalizovaný význam plynoucí např. ze spojení mistrovství republiky, Evropy, světa, ale označuje i lidskou vlastnost (jeho mistrovství) atd. Některé názvy označující primárně obor činnosti se užívají také – někdy jen okazionálně – jako názvy obchodů či institucí nabízejících služby (instalatérství), někdy je tomu naopak (řeznictví je častější jako název obchodu). Ve kterých všech významech je toho či onoho derivátu užíváno, leckdy nelze odhadnout a v distribuci významů tu existuje spíše chaos než nějaký řád.

Řetězcem -(s)tví jsou zakončeny dva názvy obcí: Bříství, Obříství. Mezi nezohledněné nálezy patří některá kompozita (spoluautorství), výrazy negované (nečlenství) a jediný derivát jiného typu (souvrství).